28.9. - 29.9.2024 - určeno pro týmy: Delfíni, Klokani, Motýlci, Sovičky, Tučňáci, Tygři, Zebry, Želvičky

5.10. - 6.10.2024 - určeno pro týmy: Berušky, Hroši, Klokánci, Ještěrky

I v letošním roce jsme se rozhodli uspořádat na začátku školního roku taneční workshop na Dolu s externími i "domácími" lektory. Načerpáme nové zkušenosti od předních lektorů taneční scény v ČR, celý víkend bude naplněn workshopy s externími lektory, ale i s lektory DL. Prohloubíme si taneční vzdělání a nabyté zkušenosti uplatníme v nové taneční sezóně. 

Další informace získáte v sekci odpovídajícího týmu...

Upozorňujeme, že vzhledem k velkému počtu registrací pomocí formulářů může dojít k omezení zasílání e-mailového potvrzení ze strany Google.

V případě absence potvrzovacího e-mailu prosím zatím neposílejte novou registraci.

Děkujeme za pochopení.

 Registrační formulář na školní rok 2024/25 pro:

minulé členy, kteří minulý školní rok navštěvovaly nějakou skupinu DANCELINE):

 podívejte se na rozvrh hodin

a zjistěte termíny výuky daného týmu na aktuální školní rok (v sekci Rozvrhy hodin) 

 proveďte registraci nebo požádejte o změnu

Pokud Vám vyhovuje čas tréninku daného týmu, potvrďte docházku člena v novém školním roce registrací pomocí 
formuláře „registrace člena na nový školní rok"

 V případě, že Vám nevyhovuje zařazení člena do daného týmu, tak nás prosím kontaktujte pomocí
 formuláře „změna skupiny" a pokusíme se najít jiné řešení (případně si můžete z odkazu "obecné informace o týmech" zkusit najít odpovídající vhodnou skupinu a porovnat, zda vyhovuje její termín výuky)

vyčkejte na další informace v sekci zvoleného týmu,

zejména informace k úhradě školného (nepoužívejte prosím údaje z předchozího roku). Upozorňujeme, že úhradou školného souhlasíte s pravidly tanečního studia, že jste vzali na vědomí časovou i finanční náročnost a že veškeré skutečnosti akceptujete. Tyto informace najdete v odkazu "Pravidla DL pro aktuální školní rok"

Další informace

V případě, že se některou skupinu nepodaří vhodně početně naplnit, tak může být neotevřena, nebo sloučena s jinou (budeme kontaktovat rodiče členů, kterých by se to týkalo a domluvíme se na dalším postupu).

V případě dotazů nebo nejasností nás prosím kontaktujte pomocí formuláře „dotaz na vedení".

{jcomments on}

 Registrační formulář na školní rok 2024/25 pro:

nové členy, kteří minulý školní rok nenavštěvovali žádnou skupinu DANCELINE):

  Prověřte si, do kterého týmu by mohl být člen zařazen

pomocí odkazu "obecné informace o týmech" - podle ročníku narození zjistíte možné skupiny (upozorňujeme, že do závodního týmu A ve většině případů není možné nastoupit jako nový člen)

 podívejte se na rozvrh hodin

a zjistěte termíny výuky daného týmu na aktuální školní rok, zda pro Vás budou akceptovatelné (v sekci Rozvrhy hodin) 

 proveďte registraci nového člena

pomocí   formuláře „žádost nového člena" a uveďte základní údaje člena – přes Vámi uvedený kontaktní e-mail nebo telefon Vám navrhneme/potvrdíme skupinu

 vyčkejte na návrh/potvrzení skupiny

a pokud Vám bude vyhovovat zařazení člena i rozvrh, pak poté potvrďte registraci pomocí
  formuláře „registrace na nový školní rok"

 vyčkejte na další informace v sekci potvrzeného týmu,

zejména informace k úhradě školného (nepoužívejte prosím údaje z předchozího roku). Upozorňujeme, že úhradou školného souhlasíte s pravidly tanečního studia, že jste vzali na vědomí časovou i finanční náročnost a že veškeré skutečnosti akceptujete. Tyto informace najdete v odkazu "Pravidla DL pro aktuální školní rok"

Další informace

V případě, že se některou skupinu nepodaří vhodně početně naplnit, tak může být neotevřena, nebo sloučena s jinou (budeme kontaktovat členy, kterých by se to týkalo a domluvíme se na dalším postupu).

V případě dotazů nebo nejasností nás prosím kontaktujte pomocí formuláře „dotaz na vedení".

{jcomments on}

- dětské týmy od 9. 9. 2024.
- cvičení rodičů s dětmi od 17. 9. 2024
- baletní přípravka od 12. 9. 2024

Pro nové členy jsou úvodní tréninky zkušební. Prvních 14 dní můžou být na tréninku přítomní i rodiče.

Registrace stávajících členů bude spuštěna v průběhu příštího týdne - v rozvrhu dojde ještě k menším změnám (stále čekáme na rozvrhy některých vysokoškolských lektorek). Jakmile to bude možné, budeme informovat o změnách na webových stránkách a facebookovém kanálu.

Těšíme se na vás.

Tým DANCELINE studia.

 Informace pro aktuální školní rok 2024-25 

  Archiv informací z předchozího školního roku 2023-24 

 (prosím nepoužívejte uvedené informace k platbám na nový školní rok, mohou se změnit)

 {jcomments off}

Dnes je již 6. táborové ráno a už jdeme pomalu do finále. Ráno probíhá jako vždy a k tomu krásné počasí. Po provedení ranních rituálů – zuby, oblékání, snídaně a úklid – jsme šli na trénink. Chybí nám dotrénovat již jen poslední část choreografie.

Po hodině tréninku jsme šli na svačinu do jídelny. Měli jsme totiž meloun a je docela dost vos, takže jídelna byla nejlepší volba. Na nástupu byla nejdříve scénka ze života BS. Tentokrát ležel Béďa na posteli a začínaly se o něho pokoušet nemoci. Nejdříve začal špatně slyšet, až ohluchnul úplně a také se mu stávalo, že měl halucinace. Ale přesto stále skládal… a přesto, že on sám své skladby již nikdy neslyšel, tak byly nádherné. Po scénce nás vedoucí pozvali na hru „Záchod“. Z chatky vedoucích postupně nastupovaly „nemoci“ – Otrava, Tinitus, Hluchota, Slepota, Mánie, Paranoa, Halucinace,… a na konci vylezl i „Vitamin C“, který bude náš pomocník. Ve vymezeném prostoru uprostřed hřiště bylo území, kde se nacházelo spoustu „vitamínů“ (víček). Naším úkolem je bylo vysbírat a donést si je do své základny (v rohu hřiště). Jenže v hřišti se pohybovaly právě zmíněné nemoci, které když nás chytili, tak jsme museli vitamín zahodit zpět do středu hřiště a ještě se běžet poklonit Gabče s Dádou a ti nás postříkali vodou. Hráli jsme 4x5 minut a byl to boj. Vedoucí nám ke hře pouštěli ty největší hity a to nás motivovalo k nejlepším výkonům. A i když jsme dávali „Nemocem“ (vedoucím a asistentům) zabrat, tak se jako správné nemoci nedali a bylo těžké je porazit.

Po skončení hry jsme šli ještě před obědem na půl hodinky do bazénu, abychom se osvěžili. K obědu jsme měli zeleninovou polévku a rýži s masem a s omáčkou. Do obchůdku jsme si zašli dokoupit zásoby a pak již následoval klid. Někteří ho využili k pletení náramků, někteří si nechali zaplétat copánky od vedoucích a „Broskvičky“ psaly kroniku. Lehce po 14. hodině byl nástup i se scénkou. Opět to byla velmi výpravná scénka, která nám měla přiblížit děj opery „Tajemství“.  A tak jsme bedlivě sledovali a snažili jsme se zapamatovat scénku i hlavní zápletku. Po scénce jsme se rozdělili tak, že 1 tým šel do lesa na hru „Jeskyně“ (a pak na hru „Dalekohled“), jeden tým šel šifrovat a 2 týmy šly do tělocvičny na trénink.

Poté jsme si dali svačinu a odpočinek v bazénu a týmy se vyměnily. Takže všichni prošli všechny stanoviště a před večeří jsme se opět ještě vykoupali v bazénu. Hra v lese spočívala v tom, že jsme přišli k bludišti z lan a vedoucí nám řekli, že je to cesta k tajemství. Stejně jako pan Kalina ve scénce se prodíral tunelem k pokladu, tak mi také. Nebylo to vůbec jednoduché, protože kromě vzdušných nástrah (lana, provazy, nitě) nás trápili ještě „zemní nástrahy“, což byly zahrabané PET láhve. Pokud jsme tedy rozezvučili zvonečky nebo rolničky nebo zapraskala láhev pod našima nohama, tak jsme dostali trestný bod. Když jsme se celý tým dostali k jeskyni, tak jsme vybrali 3 lidi, kteří znali šifru, která byla uprostřed a ti tam zůstali a začali luštit. Ostatní se pomalu vraceli zpět. Po vyluštění zprávy se rychle vydaly bludištěm do cíle i zbylé děti a teprve když prolezli všichni cílem, tak se stopoval čas. Poté luštitelé přečetli zprávu, v které stálo, že toto je dopis od frátera Bonifáce a že pokud chceme hledat poklad, že musíme utíkat na spodní hřiště a vyhledat vedoucího s dalekohledem. A tak jsme se rozeběhli z kopce dolů hledat danou osobu. A když jsme jí našli, tak nás zavedla na louku za silnici. Tam jsme se jako tým rozdělili a půlka šla ještě dál, až k „Morlorovi“. Odtud museli předvádět pantomimou místa, kam jsme my, co jsme je pozorovali dalekohledem, museli doběhnout pro zprávu. A tak jedni předváděli „dámské sprchy“, „wc v jídelně“, „ohniště“,… Vše jsme celkem dobře poznali a vždy jsme zase zpět přinesli k týmu kousek zprávy. Když jsme měli všechny části zprávy, tak jsme dokázali přečíst, že se máme jako tým zase spojit a běžet na chatku č. 1 a tam hledat svůj poklad. Rychle jsme tedy utíkali zpět do tábora a v dané chatičce jsme našli naše týmové vedoucí a asistenty. A tak stejně jako v opeře i my jsme poznali, že naším největším pokladem jsou naši nejbližší.

Po odpoledním programu následovala večeře a měli jsme všemi oblíbené špagety a spoustu lidí si došlo přidat. V 19 hodin byl večerní nástup, kde se rozdávaly hned 3 sady diplomů za dnešní hry. Na závěr nástupu přišel pan Vok z Rožmberka (což bude hlavní postava zítřejší scénky) a pozval nás na „boj“ na hru Totem. Řekl, že by do své družiny potřeboval statečné rytíře a že tým, který vyhraje si půjde jako první opékat buřty! Tak to byla motivace akorát pro nás. Hráli jsme na spodním hřišti a protože při Totemu nikdo nikoho nešetří, tak se přišla dívat i zdravotnice (Míša) a rovnou s obvazovým materiálem na odřená kolena. Pár jich samozřejmě bylo, ale při této hře nikdo necítí bolest a všichni jdou do toho naplno. Skvěle jsme si zahráli a boj to byl vyrovnaný, nikdo nakonec netušil, kdo získal nejvíce bodů, to jsme se dozvěděli až na nástupu při rozdávání diplomů. O 2 body vyhrál tým „Vosičky“ před „Broskvičkami“.

Před táborákem jsme zašli ještě pro dřevo na oheň a po deváté hodině večerní si již opékali buřty (i chleba). Rychle jsme se všichni vystřídali a když jsme vše snědli, tak přišel opět pan Vok z Rožmberka a řekl, že jsme opravdu výborní rytíři – máme skvělý postřeh, rychlost a také bojovnost v duši. Ale také nám řekl, že ještě potřebuje prověřit naší statečnost a odvahu. Rozdal nám 2 šifry do týmu a my museli rozluštit místo, kam poběžíme. Vybrali jsme z týmu hlídku (dvojici) a ta běžela do lesa na místo určení. Mohli jsme použít baterky a místo v lese, které jsme hledali, bylo osvícené a tam jsme si v obálce vzali další obrázek do naší sbírky. Tentokrát jsme získali Macochu a hrad Bouzov. Samozřejmě že jsme si u ohně ještě vyluštili zajímavosti o těchto dvou místech a teprve potom nám pan Vok zahrál na kytaru a ještě chvíli jsme u ohně poseděli. Postupně jsme začali zívat a byli jsme opravdu unavení, takže nám ani nevadilo, když vedoucí vyhlásili, ať se jdeme umýt a že je večerka. Vyčistili jsme si zuby a šli jsme spát. Ve 23 hodin byl v táboře klid a my jsme usnuli jako když nás do vody hodí. Dobrou noc a zítra se těšíme na finále celotáborové hry!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS3/den-6{/gallery}

{jcomments on}

Máme tu další táborové ráno. Počasí nám stále přeje a déšť se nám naštěstí zatím vyhýbá. Dnes jsme po snídani hned vyrazili do tělocvičny a učili jsme se další část z naší choreografie – Prodanou nevěstu – a už se pomalu blížíme ke konci. Po tréninku jsme šli na svačinu (jablko) a poté následoval nástup. Nejdříve byla scénka jak se BS vrátil ze Švédska zpět do Prahy. Byl rád, že je doma, ale tady se hádaly různé politické strany a byl z toho trochu přešlý. Taková krásná zem a nevážíme si jí. A tak se rozhodl složit 6 symfonických básní. Bedřich nám řekl, že si zahrajeme vodní hry na oslavu jeho skladby „Vltava“.

A tak jsme se šli převléct do plavek a zahráli jsme si „Majáky“. Měli jsme zavázané oči a uprostřed byly kýble plné vody. Každý jsme dostali kelímek, do kterého jsme si nabrali vodu a šli jsme za zvukem. 4 vedoucí seděli v rozích hřiště a vydávali zvuk (klepání, pískání,…). Když jsme došli ke zvuku, tak jsme mohli kelímek vyklopit na vedoucího. Ovšem ti měli také „zbraň“ – vodní pistole. A tak nám polití oplatili! Za chvíli jsme byli všichni mokří, ale pobavili jsme se a i po skončení hry ještě pokračovala vodní bitva.

Druhá vodní hra byla zaměřená na přesun co největšího množství vody v časovém limitu. Na pomoc jsme měli kelímky (vodu v kelímku jsme si museli přehazovat a přelévat) a na konci trasy jsme mohli použít vodovodní potrubí, kterým jsme bezpečně dostali vodu do kýble v cíli. Tuto hru vyhrály „Vosičky“ těsně před „Plísňákama“. Poté již byl čas oběda a tak jsme šli do jídelny.

Měli jsme zeleninový vývar a knedlo zelo vepřo. Pak jsme vzali obchůdek útokem a šli jsme si odpočinout na chatičky. Ve 14 hodin byl odpolední nástup se scénkou. Tentokrát naši herci ztvárnili operu Libuše. A tak jsme bedlivě poslouchali všechny detaily, jak Libuše rozsoudila spor, jak jí byly oporou její sestry Kazi a Teta, jak se vypravila družina (v čele s koněm) za Přemyslem a jak si budoucí kníže sbalil na hrad kabelu se střevíci z lýka. To aby se pamatovalo na to, z jak chudých poměrů pocházel. Po scénce jsme si rozdali diplomy za dopolední hru, přidali jsme si na bodovací tabuli další slabiku ze Smetanových oper „LI“ a dozvěděli jsme se, že půjdeme na šipkovanou. A téma bylo jasné – Libuše a její rod. V týmu jsme se rozdělily do tří hlídek a postupně jsme vyráželi na start. Na cestu jsme dostali rady jaké fáborky sledovat cestou a také nám vedoucí nakreslili na tváře slovanské runy. Většině hlídek trvala cesta hodinu a půl a cestou jsme potkali i tyto postavy: Libuši, Kazi, Tetu, Přemysla, ale třeba i koně. Prověřili jsme své znalosti z historie a také jsme cestou vymýšleli básničku a s Přemyslem jsme změřili síly v páce. Když jsme čekali v táboře na svůj čas odchodu, tak jsme trénovali táborovou písničku, dokončovali jsme práci na našich mapách a dopisovali jsme si informace do svých notýsků. V průběhu odpoledne jsme měli k svačině jogurt a jablíčko a na půl sedmou jsme se stihli všichni vrátit a dát si vynikající buchtičky se šodó.

Chvíli po večeři následoval nástup a další hledačka. Tentokrát každý tým hledal jedno zajímavé místo v Čechách a když jsme vyluštili místo, kde je kartička ukrytá, tak jsme tam běželi a jeden tým vzal vždy kartičky pro všechny. Opět jsme se zapotili u šifrování, ale nakonec jsme to všichni zvládli a do svých notýsků jsme si mohli nalepit – Panskou skálu, vyhlídku Máj, Sázavu a hrad Lipnici. Poté jsme si dali druhou večeři (chleby s pomazánkovým máslem) a šli jsme do lesa na dřevo. Večer jsme si totiž udělali oheň a seděli jsme a zpívali písničky pod vedením Markétky a její kytary. Od ohně jsme pak postupně odcházeli do sprch a spát. Večerka dnes byla ve 23:00.

To jsme ovšem netušili, že dnešní den tím ještě nekončí. Před půlnocí nás začali vedoucí budit, že je noční hra. Vzbudili vždy osazenstvo dvou chatiček a ty se rychle oblékli a vyšli ven před chatky. Tam je čekal Bedřich, který jim řekl, že složil ještě další 2 opery, které nám nyní představí. A řekl, ať jdeme na pařízky. A tak jsme šli. Na pařízkách byly 2 osoby, které sehrály scénku z opery „Hubička“. Při závěru scénky řekla dívka, že oni se mají se svým milým rádi a nepotřebují lektvar lásky, který měli schovaný v košíčku. A tak nám ho dali se slovy, abychom šli do lesa a našli někoho, kdo ho potřebuje. V dálce jsme viděli světýlka a tak jsme šli podle nich. Přišli jsme do lesa a tam stál „Mameluk“. Řekl nám, že je myslivec a že se mu zdá, že v lese řádí pytlák. Za chvíli ho zahlédl a zavelel, abychom běželi s ním. A opravdu jsme za chvíli narazili na pytláka. Myslivec se naštěstí zdržel a nedohnal ho. Pytlák nám vyprávěl o své milé, ale úplně si nebyl jist její láskou. A tak jsme mu nabídli lektvar lásky. On ho přijal a když Anežka přišla (což byla jedna ze dvou vdov), tak ho vypila. Oba se objali a jejich láska byla stvrzena. Přišla se podívat i druhá vdova, která z jejich lásky měla velkou radost. Pak jsme ale zase uslyšeli myslivce jak nás vyhání z lesa a tak jsme dali nohy na ramena a začali jsme utíkat pryč. V táboře jsme se již uklidnili a rychle jsme šli zalézt do postýlek. Tak dobrou noc a snad už teď bude klid!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS3/den-5{/gallery}

{jcomments on}

Máme tu další táborové ráno. Opět je teplo a slunečno a tak vylézáme z chatiček rovnou v kraťasech a v triku s krátkým rukávem – samozřejmě v týmovém triku – takže šetříme maminkám práci s praním. Nic jiného totiž nenosíme.

Po snídani byl dnes nástup se scénkou, kde jsme se dozvěděli, že BS odjel do Švédska, kde působil jako dirigent. Poté jsme šli do tělocvičny a po společné rozcvičce si vždy Bušíto došla pro jeden tým a přivedla ho ke vstupu do lesa. Zde začínal „okruh Švédskem“. Rozdělili jsme se v týmu do 3 hlídek a poté jsme po fáborkách vyrazili na trasu. Nejdříve jsme šli poslepu a vedl nás jen jeden vidící. Ve Švédsku totiž v zimních měsících panuje většinu dne tma. Přišli jsme tak k prvnímu stanovišti, kde jsme si šátky mohli sundat.

Zde jsme tvořili origami – „práskačku“ – protože Švédi jsou velmi tvořivý a kreativní národ. Po splnění úkolu jsme pokračovali po trase až jsme došli ke 2. stanovišti. Tam nás čekal „lov lososů“ – prutem jsme vylovili z daného prostoru dřevěné rybičky. Na dalším stanovišti jsme házeli na cíl a učili se tak zaměřit a přesně cílit, stejně jako to dělají Švédi při svém národním sportu „Curling“. A na posledním stanovišti jsme třídili odpad, protože v tomto oboru patří tento severský národ mezi nejlepší. Pak už jsme spěchali do cíle, aby se nám stopnul celkový čas. A protože nám do oběda zbylo ještě trochu času, tak jsme se šli koupat do bazénu. Jen za vidinou jídla nás dokázali vedoucí dostat z vody ven a šli jsme na oběd.

Měli jsme gulášovou polévku a pečené kuře s pečenými bramborami a s mrkvovým salátem. Navštívili jsme samozřejmě i obchůdek a šli si odpočinout na chatičky. Ve 14:00 byl nástup i se scénkou. Tentokrát jsme se podívali na úryvek z opery Dalibor. Poté nám BS řekl, že půjdeme hrát „Meče“ a také hru „Svaž si svého vedoucího“. Dva týmy tedy vyrazily do lesa, kde bylo připraveno 49 „mečů“ s obrázky hudebních nástrojů. Nejdříve jsme si mohli všechny obrázky prohlédnout a hlavně jsme si v týmu rozvrhli, kdo si který obrázek bude pamatovat a pak už začal boj, kdo bude u meče první. Všechny týmy se postupně na hře vystřídaly a hrály tak všichni proti všem. V tomto souboji nakonec vyšli jako vítězové žlutí nebo-li „Vosičky“. V táboře se zatím hrála hra „Svaž si svého vedoucího“, kdy byl asistent s vedoucím svázán k sobě provazem a v daném prostoru měli naházená víčka, která děti vysbírávaly. Nesměl je ovšem chytit ani vedoucí ani asistent, jinak museli víčko zahodit a běžet zpět na start. Doplňkově jsme také trénovali základní uzly a stačili jsme se – do večeře – všichni vystřídat i v bazénu, což jsme krásně stihli.

Pak jsme si jen odběhli na večeři (měli jsme zapečené těstoviny) a téměř hned následoval nástup. Rozdali jsme si diplomy za odpolední hry, zatancovali jsme si choreografii a také jsme si zazpívali táborovou písničku, kterou už celkem dobře umíme. Následovala „hledačka“ obrázků z naší vlasti. Tentokrát jsme mohli být jen ve dvojicích a tak jsme museli všichni dokázat, jak ovládáme různé druhy šifer. Morseovka byla samozřejmě základ. Vše jsme si nalepili do notýsků, zaznamenali si a protože už bylo hodně hodin, tak vedoucí zaveleli, že bude druhá večeře a pak „zábavný večer“.

Připravili jsme venku před chatkami lavice a Míša (organizátorka a moderátorka této akce) přivítala 2 soutěžní týmy. Jeden byl tvořen Aničkou T., Chury, Beatkou a Bušítem a říkaly si „Hvězdičky“. Mimochodem přišly celé v bílém a pokřik také měly. Druhý tým nakráčel za zvuku hudby jako „Ženy v černém“ (i když součástí týmu byl i jeden muž v černém - Dáda). I tento tým ve složení – Monička, Fialka, Anička N., Markét a Dáda – měl svůj bojový pokřik. Po přivítání se vedoucí a asistenti pustili hned do hry. Hrála se klasická pantomima (známá místa nebo osobnosti z Čech), poté musel jeden člověk popisovat produkty z Madety, což také nebylo úplně lehké, protože názvy byly složené – např. jihočeské AB máslo, jihočeská smetanová pochoutka,…. Nejvíc nás bavilo, když Míša dávala nápovědy a soutěžící hledali, kterého dítěte se to týká. Např. museli poskládat z našich prvních písmen křestních jmen českou řeku nebo hrad, hledali dítě s nejtvrdším příjmením (Skálová), toho, kdo má na táboře sourozence nebo toho, kdo je poslední v abecedě (dle příjmení i jména). Samozřejmě nechyběla hra „jak dobře znáš Danceline“ a tentokrát se hádali letošní choreografie, kdo je autorem a které děti danou skladbu tancovaly a zároveň jsou na táboře. Moc jsme se nasmáli, vedoucí i asistenti šli do hry naplno a nakonec vyhrály „Ženy v černém“ a „Hvězdy“ jim k vítězství pogratulovaly. Zábavný večer skončil ve 22:00 a pak už jsme si šli rovnou vyčistit zuby, převléct a spát. Byli jsme celkem unavení, takže v půl jedenácté byl již v táboře klid!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS3/den-4{/gallery}

{jcomments on}

A je tu další táborové ráno. Opět se probouzíme do teplého letního dne a kromě pár výjimek všichni spí až do budíčku. V 8:30 nás upozorní písnička „Bobík“, že máme jít na snídani a tak trochu zrychlíme a jdeme. Dnes byl nástup hned po snídani a na scénce jsme pokročili dále v životě BS.

Ten odcestoval do Prahy a potkal se zde se svými současníky – Fr. Palackým, Boženou Němcovou, Eliškou Krásnohorskou – a ti všichni mu potvrdili jak je důležité vzdělání. I nás poté BS pozval na dopolední hru „Vzdělání“. Nejdříve jsme šli ale všichni do tělocvičny a teprve po půl hodině společného tréninku se vždy jeden tým „odpojil“ a šel na hru ven. Tam jsme absolvovali všechny stupně vzdělání. Od MŠ, kdy jsme lezli po kolenou a sbírali víčka dle barvy, přes ZŠ, kde už jsme ze sesbíraných dřívek stavěli věže až na SŠ, kde bylo naším úkolem nakouknout na 5 vteřin pod šátek, kde byl na platě od vajíček vyskládán obrazec z různých barev víček, a po opětném zakrytí postavit stejný obrazec do prázdného plata. Nebylo to úplně tak jednoduché a jen 6 lidem z tábora se podařilo takto „přestavět“ daný obrazec při 3 různých obtížnostech (ostatním se to ale také podařilo alespoň jednou). Když jsme jako týmy splnily i středoškolské vzdělání, tak jsme mohli stoupat ještě výš, až do lesa.

Tam nás čekala krátká „kimovka“, při které jsme si měli zapamatovat uskupení teček na papíře. V závěru jsme museli vše namalovat a ideálně to mít správně. Jako bonus byla možnost složit si velkou barevnou krychli ze dřeva. A i když jsme se s tím občas trápili, tak nakonec jí všechny týmy složily. V průběhu dopoledne jsme si dali ke svačině banán a 3 týmy, které stihly hru včas dokončit, mohly ještě před obědem do bazénu (čtvrtý tým šel do bazénu odpoledne). Za celé dopoledne jsme natrénovali i dost velkou část sestavy – za zvuků „Vltavy“ a dalších hitů.

K obědu jsme měli bramborovou polévku a rajskou s masem a těstovinami. Dnes jsme prvně mohli i do obchůdku a tak jsme nelenili, doběhli jsme si pro peněženky a hurá do fronty. Polední klid jsme dodrželi až do 14 hodin a poté byl nástup, kde každý tým odprezentoval svou „síť“, název a hlavně pokřik.  Názvy jsou následující: Vosičky, Plísňáci, Broskvičky a Bejbybelky. A protože už jsme si dnes vzali na sebe naše krásná, nově pomalovaná týmová trika, tak jsme se šli vyfotit. Nejdřív všichni děti, vedoucí a asistenti, a poté po týmech. Každý si vybral místo, které se mu líbí a tam je přišla Jíťa vyfotit.

Ke svačině jsme měli buchtu - perník. Po občerstvení jsme šli na nástup a hlavně na scénku. Tentokrát se týkala opery „Prodaná nevěsta“. Dávali jsme bedlivý pozor, abychom věděli o co jde, což se nám bude hodit v následující hře. A protože trochu pršelo, tak jsme šli do salaše a tam jsme si dali další „hledačku“ a luštění. Opět jsme luštili morseovku a další šifry, abychom získali do svých notýsků nová místa z „naší vlasti“. Když jsme měli vše hotovo, tak jsme s Markét trénovali další část táborové písničky a pak už si začali vedoucí brát – vždy jeden tým – na odpolední hru. Jednalo se o „Kohoutka a slepičku“ na téma „Prodaná nevěsta“. A tak jsme běhali po táboře, hledali stanoviště na která bychom mohli vstoupit a začít hru. Vstup do hry jsme našli u lesa, namalovali jsme si srdíčko na čelo a hledali jsme dál…. Při úkolech jsme pletli náramky, dokazovali „Kecalovi“, že umíme jazykolamy i hádanky, luštili křížovku, nesli jsme psaníčko od Mařenky k Jeníčkovi, smlouvu od Kecala a nakonec jsme se naučili nejznámější část písničky z Prodané nevěsty (Proč bychom se netěšili,…) a běželi jsme do cíle k bazénu a při tom zpívali. Na konci hry nás čekal Jeník s Mařenkou a my to celé pochopili. Že „prodat“ Mařenku byl vlastně skvělý plán, protože Jeník je synem statkáře Míchy a ve smlouvě bylo, že právě nejstarší syn si musí vzít Mařenku za ženu.

Do večeře stihly hru odehrát 2 týmy a zbylé dva si jí zahrály po večeři. Mezi hrami jsme stihli si zahrát „živé pexeso“ a nalepit si každý snad 10 štítků na čelo při hře „Kdo je kdo“. Na večerním nástupu jsme si rozdali diplomy a body do celotáborové hry a dali jsme si ještě 2 hledačky, abychom měli další místa na naší mapu. Tentokrát to byl zámek Lednice a řeka Dyje. K druhé večeři byl chleba s pomazánkovým máslem. Mysleli jsme si, že už se půjdeme chystat na večerku a najedou zazněla svolávací písnička. Přiběhli jsme tedy na nástupu a dozvěděli jsme se, že Bedřich bloudí v lese a volá nás na pomoc. Vylosovali jsme si tedy pořadí týmů a jako první do lesa vyrazili „Broskvičky“.

V lese na cestě jsme potkali zmateného BS, který se držel za hlavu a lamentoval, že mu někdo ukradl jeho buřinku. Měl celkem jasné podezření, že v tom mají prsty „postavy z jeho oper“. Zdá se mu totiž, že občas ožívají a tropí hlouposti. Poslal nás tedy dál do lesa, abychom je našli a zkusili jim tajně buřinku vzít a přinést mu jí zpět. Nebyl to úplně snadný úkol, ale nakonec jsme „je“ našli v lese ve věžích, kde byly 2 vdovy, čert, Dalibor, Jeník s Mařenkou, Kecal … bavili se a dováděli, ale pak šli společně do hospůdky, posedali si a za chvíli usnuli a to byla šance pro nás. Hned jsme si všimli, že Kecal má buřinku pana Bedřicha na hlavě, naštěstí si jí do hospody sundal a my jí mohli „ukrást“. Poté jsme rychle chvátali za BS, aby nás postavy nedohnali a pak už jsme mohli jít zpět do tábora. Do půlnoci byly všechny týmy zpět. Jen jsme si vyčistili zuby, převlékli do pyžam a šup do postýlek. Tak tedy dobrou noc a sladké sny!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS3/den-3{/gallery}

{jcomments on}